Úvod do světa řeckých a tureckých strunných nástrojů

Když přijde řeč na hudební nástroje, zvlášť na ty strunné, obvykle se hovor přirozeně stočí ke kytaře, baskytaře, pravděpodobně k ukulele, mandolíně, houslím nebo možná violloncellu. Nástrojům, které všichni známe díky jejich využití v západní populární hudbě. Když se ale na toto téma koukneme zblízka, zjistíme, že postavení všech těchto nástrojů je historicky k tomu o čem budeme mluvit velmi vachrlaté. Například kytara začala být populární až přibližně před 100 lety. Tradiční nástroje o nichž budeme mluvit pochází z různých kultur a tvoří exotické zvuky, kterým se kytara jednoduše nevyrovná.

Oblasti Řecka a Turecka jsou nesmírně bohaté na různé druhy tradičních strunných nástrojů. Zatímco jsem procházel slavným tržištěm ‘Kemeralti’ v tureckém Izmiru, kde mimochodem můžete najít i obchody které tu jsou již více než 150 let, zjistil jsem, že je to zároveň také rodiště kytar Epiphone. Zde původně vznikly a až poté byla výroba přesunuta do USA. Stavil jsem se v pár malých krámcích specializujících se na tradiční nástroje saz a bouzuki. Napadlo mě, že by mohlo být zajímavé napsat o několika nejznámějších příkladech těchto exotických nástrojů a zvucích které vydávají. Pevně doufám, že v následujících řádcích naleznete něco nového, objevného a zajímavého.

Buzuki (Bouzouki)

Bouzuki je strunný nástroj původem z Asie odkud byl na přelomu 19. a 20. století přivezen do Řecka imigranty z Malé Asie.

Velmi často se používá v žánru tradiční řecké hudby, kterému se říká Rebetiko.

Bouzuki má kulaté dřevěné tělo s kovovými strunami ve třech až čtyřech dvojitých řadách, které jsou nataženy přes opražcovaný krk. Vlastnosti tohoto nástroje záleží na konkrétním výrobci. Buzuki tak může mít různé velikosti, počet strun i délku hmatníku. Klasické bouzuki má 6 strun (tři doublované struny) a používá se pro něj termín trichordo.

Kemençe (Kemenche)

Také nazývané černomořské Kemenche nebo pontské Kemenche (pontská lyra), je loutna s ohýbanými luby a pochází z pobřežní oblasti Černého moře v Turecku, neboli také Pontského regionu. Tvarem je téměř totožný s klasickou loutnou a hraje se na něj podobně jako na violloncello - ve vertikální poloze opřené o koleno a přes struny se táhá smyčccem.

Kemenche je velmi populární v Íránu a také v Arménii. V turecké tradiční hudbě se uplatňuje  v rytmické taneční hudbě.

Klasické Kemençe

Clasické Kemenche, v Řecku zvaná Politiky lyra (nebo také Konstantinopolská lyra), je smyčcový  nástroj hruškovitého tvaru původem z Malé Asie. Vzdáleně připomíná housle, ale hraje se na něj vertikálně, nástroj je položený na koleni a jeho krk míří vzhůru. Zvuk se netvoří zmáčknutím struny klasicky, ale umístěním prstu vertikálně přes hmatník a jemným dotykem nehtu ze strany. Ano, přesně takto se na Kemenche vydávají zvuky! V projevu tohoto nástroje je něco hluboce spiriruálního a bezpochyby upoutá vaši duši.

Používá se převážně v turecké lidové hudbě, objevuje se ale i v izmirském hudebním žánru Rebetiko.

Oud

Oud (česky také ud) je bezpražcový strunný nástroj s krátkým krkem, pocházející ze Střední Asie a jeho existence se datuje ještě před vznik do doby předislámské Mezopotámie.

Od těch dob je stále stejně populární, především pak v pásu od Severní Afriky po Ázerbajdžán, či španělskou Andalusii a Řecko.

Jeho charakteristika se liší podle dané zěmě, kultury a samozřejmě, výrobce.

Bağlama (Baglama)

Baglama je dlouhokrká turecká loutna, známá také pod názvem saz, což v perském jazyce doslova znamená “nástroj”.

Tento strunný nástroj na který se hraje pizzicato stylem se používá v tradiční turecké hudbě a objevuje se v lidových písních tureckých, řeckých, kurdských nebo arménských.

Opět existuje mnoho variací tohoto nástroje - s krátkým nebo dlouhým krkem nebo ‘divan’, který je ze všech největší. Narazit můžete na také na menší variantu ‘Cura’, o které se dá říct že  co do velikosti je v poměru k bağllamě asi jako ukulele ke kytaře.

Kanun (Qanun)

Kanun je strunný nástroj populární od Západní Afriky po Střední Asii a dal by se přirovnat k evropské citeře. Na Kanun se hraje trsátkem a zajímavé na něm je, že díky ladícím kolíkům jej lze vyladit do každé stupnice systému ‘Makam’. Lze jej tedy přízpůsobit tradiční struktuře hudby používající ‘Makam’, hudbě západního světa nebo dnešním moderním žánrům.

Zmiňovaný region samozřejmě nabízí ještě mnohem více zajímavých nástrojů. Chtěli byste k našemu článku nějaký doplnit? Neváhejte a sdělte nám své tipy v komentářích!